Osoby s diabetes mellitus (DM) patří k vysoce rizikovým nemocným pro kardiovaskulární nemocnost a úmrtnost. Jednoroční, otevřená klinická prospektivní studie probíhala v 7 centrech ČR a SR v letech 1996 - 1997. Cílem studie byla léčba hypertenze u nemocných s DM obou typů inhibitorem ACE trandolaprilem v dávce 2 - 4 mg, případně v kombinaci s blokátorem vápníkového kanálu verapamilem v dávce 240 mg. Studii dokončilo 79 pacientů (60 pacientů s DM 2. typu a 19 s DM 1. typu). Všichni nemocní dosáhli cílového krevního tlaku, který byl v r. 1997 i pro nemocné s DM pod 140/90 mm Hg. Téměř 20 % nemocných dosáhlo těchto hodnot při léčbě 2 mg trandolaprilu, 52 % při dávce 4 mgtra ndolaprilu a 23 % na kombinační terapii. Pouze 25 % nemocných dosáhlo hodnot pod 130/85 mm Hg, jak je doporučováno v současných doporučeních Prevence ischemické choroby srdeční v dospělém věku z r. 1998. Při porovnání ostatních rizikových faktorů mezi skupinami nemocných s dosaženým tlakem pod 130/85 mm Hga nad tuto hranici bylo zjištěno, že jednoroční léčba hypertenze trandolaprilem 4 mgsam ostatně nebo v kombinaci sverapamilem 240 mgved la k většímu snížení tepové frekvence, inzulinu nalačno, hematokritu a triglyceridů i ke zvýšení HDL-cholesterolu. Tato studie ukázala, že důsledná léčba hypertenze výše uvedenými léky u nemocných s DM je účinná a dobře snášená. Kromě redukce krevního tlaku došlo ke snížení sympatické nervové aktivity a zlepšení některých metabolických parametrů.

        Klíčová slova: Arteriální hypertenze - Diabetes mellitus - Inzulinová rezistence - Sympatická nervová aktivita