Souhrn:
Osoby s diabetes mellitus (DM) patří k vysoce rizikovým nemocným pro kardiovaskulární nemocnost
a úmrtnost. Jednoroční, otevřená klinická prospektivní studie probíhala v 7 centrech ČR
a SR v letech 1996 - 1997. Cílem studie byla léčba hypertenze u nemocných s DM obou typů inhibitorem
ACE trandolaprilem v dávce 2 - 4 mg, případně v kombinaci s blokátorem vápníkového
kanálu verapamilem v dávce 240 mg. Studii dokončilo 79 pacientů (60 pacientů s DM 2. typu a 19
s DM 1. typu). Všichni nemocní dosáhli cílového krevního tlaku, který byl v r. 1997 i pro nemocné
s DM pod 140/90 mm Hg. Téměř 20 % nemocných dosáhlo těchto hodnot při léčbě 2 mg trandolaprilu,
52 % při dávce 4 mgtra ndolaprilu a 23 % na kombinační terapii. Pouze 25 % nemocných
dosáhlo hodnot pod 130/85 mm Hg, jak je doporučováno v současných doporučeních Prevence
ischemické choroby srdeční v dospělém věku z r. 1998.
Při porovnání ostatních rizikových faktorů mezi skupinami nemocných s dosaženým tlakem pod
130/85 mm Hga nad tuto hranici bylo zjištěno, že jednoroční léčba hypertenze trandolaprilem 4
mgsam ostatně nebo v kombinaci sverapamilem 240 mgved la k většímu snížení tepové frekvence,
inzulinu nalačno, hematokritu a triglyceridů i ke zvýšení HDL-cholesterolu.
Tato studie ukázala, že důsledná léčba hypertenze výše uvedenými léky u nemocných s DM je
účinná a dobře snášená. Kromě redukce krevního tlaku došlo ke snížení sympatické nervové
aktivity a zlepšení některých metabolických parametrů.
Klíčová slova:
Arteriální hypertenze - Diabetes mellitus - Inzulinová rezistence - Sympatická
nervová aktivita
|