Cíl studie: Porovnání dopadu dvou způsobů hemodynamického monitorování na vedení objemové terapie během celkové anestezie a časný pooperační stav u rizikových chirurgických nemocných. Typ studie: Prospektivní, srovnávací, v jednom centru. Název a sídlo pracoviště: FN Motol, Praha. Materiál a metoda: Do studie bylo zařazeno 50 pacientů ASA ≥ III, kteří se podrobili závažnému chirurgickému výkonu v celkové anestezii a byli po operaci hospitalizováni na resuscitačním oddělení. Standardně bylo monitorováno 25 pacientů, u 25 pacientů byla použita metoda transezofageální dopplerovské sonografie k vedení objemové terapie. Výsledky: Zkoumanou skupinu tvořilo 13 mužů a 12 žen (61,8 ± 11,4 let), kontrolní skupinu tvořilo 20 mužů a 5 žen (53,3 ± 17,2 let), p < 0,05). V oběhových peroperačních parametrech nebyly mezi skupinami staticky významné rozdíly. Průměrná bilance tekutin mezi časem T0 a T2 byla ve zkoumané skupině 2501 ± 1440 ml, v kontrolní skupině 2930 ± 1847 ml (n. s.). Statisticky významný vzestup srdečního indexu na začátku a konci výkonu byl zjištěn ve zkoumané skupině (CI T0 2,74 ± 1,11 l/min/m2, CI T2 3,65 ± 1,06 l/min/m2, p < 0,001). V hodnocení APACHE II a SOFA v 1. a 3. pooperační den nebyl mezi skupinami shledán statisticky významný rozdíl. Průměrná doba pobytu na resuscitačním oddělení se v obou skupinách nelišila. Ve zkoumané skupině bylo 1 úmrtí, z kontrolní zemřeli 4 operovaní (n. s.). Závěr: Nebyl shledán statisticky významný rozdíl ve vedení objemové terapie, ani v časné pooperační orgánové dysfunkci mezi skupinami.

        Klíčová slova: transezofageální dopplerovská sonografie – celková anestezie – skórovací schémata – pooperační průběh