Mantle cell lymfom patří mezi prognosticky nepříznivé lymfoidní neoplázie, které jsou konvenční chemoterapií inkurabilní. U 48 pacientů s tímto lymfomem byl sledován efekt indukční léčby (CHOP-21 nebo intenzifikovaný antracyklinový režim 3. generace dle Th. Waitse u 20/48 pacientů, CHOP-21 s následnou imunoterapií anti-CD20 rituximab u 18/48 a VAD+chlorambucil u 10/48) a také efekt autologní transplantace periferních krvetvorných buněk provedené v první linii u 19/48 léčených. Protokolem CHOP-21 s následnou imunoterapií anti-CD20 rituximab bylo dosaženo stavu kompletní remise častěji ve srovnání s antracyklinovou indukcí bez následné anti-CD20 léčby a nebo protokolem VAD+chlorambucil (77 % vs. 30 % vs. 10 %, p = 0,011). Autologní transplantace dále zvýšila četnost kompletních remisí z 47 % na 94 %. V celém souboru s mediánem sledování 41 (12–116) měsíců došlo k relapsu/progresi u 79 % pacientů s mediánem do relapsu/progrese 20 (2–66) měsíců a zemřelo 60 % pacientů s mediánem OS 30 (1–81) měsíců. I přes intenzifikaci léčby s autologní transplantací krvetvorných buněk v první linii a doplnění imunoterapie s protilátkou anti-CD20 rituximab zůstává prognóza pacientů s MCL nadále nepříznivá.

        Klíčová slova: mantle cell lymfom, autologní transplantace, chemoterapie, rituximab