Popis cytologických nálezů v likvoru je v literatuře velmi nejednotný a závazné, obecně platné schéma pro klasifikaci cytologických nálezů nebylo dosud podáno. Nutnost vytvoření takovéto klasifikace je v současnosti již nezbytná, v naší zemi prožívá likvorová cytologie svou renesanci. Nezbytným požadavkem na vytvoření obecného klasifikačního schématu je jeho obecná platnost a závaznost, dále schopnost vyjádřit se precizní formulací závěru k etiologické diagnóze u pacienta, což lze v současné době považovat za dobře možné. Jako návrh obecně závazného schématu lze předložit klasifikaci používanou pracovní skupinou lékařů pracu- jících v likvorologické laboratoři Neurologické kliniky 1. LF UK v Praze. Zde používaná klasifikace je založena na sledování patologie v cytologickém obrazu jednak podle přítomnosti převažující celulární populace v likvoru, jednak podle přítomnosti aktivace u elementů lymfocytární a monocytární řady. Obě kritéria se zdařilo skloubit v jediný funkční systém, který vyjadřuje aktuální stav celulární odpovědi v likvoru. Na základě přítomnosti patologického cytologického nálezu jsou pak formulovány jednotlivé cytologické likvorové syndromy, které mají úzký vztah k etiologické diagnóze u pacienta a ve velké většině případů umožňují přesnou formulaci dia- gnostického závěru. Použitá klasifikace umožňuje stanovení diagnózy u onemocnění, která se projevují alespoň mírnou alterací cytologického obrazu, obecně lze s její pomocí dobře zařadit onemocnění zánětlivá, nádorová, krvácení do likvorových cest a morfologické projevy destrukce tkáně CNS. Zřetelnou výhodou je přesvědčivá klasifikace cytologických nálezů u oligocelulárních vzorků likvoru, která až dosud byla velmi obtížná pro nízký počet buněčných elementů zachycených v preparátech. Pro úplnost klasifikačního schématu je ve většině případů postačující zhotovení jediného cytologického preparátu v základním barvení, pro úplnost pak je vhodné se zřetelem na projevy přítomnosti tkáňové destrukce zhotovení paralelního preparátu barveného na přítomnost lipidů. Naše pracovní skupina používá novou klasi- fikaci nejen pro vnitřní potřebu kliniky, ale i u cytologických popisů pro jiná pracoviště, a těch v poslední době výrazně přibývá. O zavedení obecně závazného klasifikačního schématu je již tedy vhodné uvažovat. V cytologickém vyšetření likvoru hodnotíme kromě počtu elementů i kvalitativní zastoupení jednotlivých buněčných řad. Při hodnocení monocyto-makrofágového systému, resp. retikuloendotelového systému, se zamě- řujeme na zastoupení aktivovaných monocytů a zvláště na přítomnost makrofágů, u nichž je zobrazen specifický substrát fagocytózy. Podle něj se makrofágy dále klasifikují na erytrofágy, siderofágy, lipofágy, lymfofágy, leukofágy či mykofágy atd. K zobrazení substrátu je často nutné použít další barvení, např. barvení olejovou červení na lipidy, berlínskou modří na železo apod. Při podezření na krvácení do likvorových cest nám sledování fagocytózy erytrocytů a hematogenních pigmentů umožňuje určit přibližné stáří a průběh krvácení. Také sledování lipofagocytózy zobrazující úklidovou reakci při poškození parenchymu CNS má velmi široké uplatnění. Aktivace monocytární řady patří k primárně nezánětlivým procesům a zvláště u málobuněčných likvorů by patologie zůstala neodkryta. Právě u oligocelulárních likvorů může mít toto hodnocení zásadní význam pro stanovení správné diagnózy. Při stoupajícím počtu vyšetření mozkomíšního moku je rovněž úměrně větší záchyt maligních buněk. To se týká zejména onemocnění s přítomností primárního či sekundárního nádorového procesu přímo v CNS či v blízkosti likvorových cest. Doposud prováděné cytologické metody vyšetření mozkomíšního moku, při eventu- álním záchytu maligních elementů, umožňovaly obvykle jen určení přítomnosti nádorového onemocnění obecně. Například sledování funkčního stavu jadérek, PAS pozitivita nebo přítomnost tukových kapének v cytoplazmě svědčí pouze nepřímo pro zvýšenou metabolickou aktivitu sledovaných buněk. Další morfologické znaky atypic- kých buněk (polymorfie buněk, jader, vícejaderné elementy, bazofilie cytoplazmy, atypické mitózy atd.) mohou pouze zvýšit podezření na přítomnost nádorového procesu, ne však určit jeho přesné zařazení k jednotlivým buněčným systémům. Nemalým problémem je rovněž malý počet takto zachycených buněk. Proto jsme se začali zabývat metodou reakce atypických elementů s určitými monoklonálními protilátkami, které se navážou na jednotlivé antigeny – nádorové markery, specifické pro příslušné buněčné populace. Rovněž takto může být u sledovaných buněk velice přesně určen například stupeň jejich zralosti, přítomnost jednotli- vých receptorů, stav aktivace nebo stupeň v průběhu jejich buněčného cyklu. Způsob reakce monoklonální protilátky (MP) s jednotlivými buňkami je vizualizován buď přímo, většinou fluorescenčními barvivy, nebo nepřímo, pomocí barevné reakce protilátky značené horse radish peroxidase (HRP) – křenovou peroxidasou s diaminobenzidinem (DAB).

        Klíčová slova: cytologie likvoru, klasifikace cytologických nálezů, monocyto-makrofágový systém, monoklonál- ní protilátky, imunocytologie, nádorové buňky, lipofágy, intermeningeální krvácení.