Souhrn:
Plasticita je přirozená vlastnost nervové tkáně, která umožňuje reagovat na podněty vnitřního a zevního
prostředí dlouhodobými nebo trvalými změnami své činnosti. Pro aktivitu genetických programů
neuroplastických mechanismů vývoje, adaptace i obnovy je určujícím podnětem charakter vnitřního
prostředí nervové tkáně. Jeho aktuální stav je výsledkem rovnováhy mezi ději, které jej vychylují
(činnost neuronů) a ději, které mají tendenci jej stabilizovat (činnost gliálních elementů, regulovaná
permeabilita hematoencefalické bariéry). Funkčně významnou součástí extracelulárního prostoru
nervové tkáně je i extracelulární matrix. Její komponenty selektivně zasahují do pohybu extracelulární
tekutiny a vytvářejí prostředí pro migraci neuronů a pro růst dendritických a axonálních výběžků.
K udržení dynamické stability vlastností vnitřního prostředí nervové tkáně přispívá také reakce
vaskulárního systému, spočívající ve změnách perfuze a v řízení permeability hematoencefalické bariéry.
Tato a další rozhraní mezi vnitřním prostředím nervové tkáně a jinými kompartmenty tělesných
tekutin spoluvytvářejí a aktivně udržují specifické složení vnitřního prostředí nervového systému.
Permeabilita hematoencefalické bariéry se mění v období vývoje nervového systému i při některých
patologických stavech. Pohyb makromolekulárních látek do i z místa poškození představuje cestu,
kterou se šíří signální molekuly mezi zdravou a poškozenou nervovou tkání. Umělé zvýšení permeability
by mohlo usnadnit průnik látek aktivujících programy neuroplastických mechanismů adaptace či
obnovy neuronálních okruhů.
Klíčová slova:
neuroplastické mechanismy, vnitřní prostředí nervového systému, extracelulární matrix,
hematoencefalická bariéra
|