Na základě klinické zkušenosti kardiologů a praktických lékařů je zřejmé, že ve skupině pacientů trpících paroxyzmálními supraventrikulárními tachykardiemi je větší incidence úzkostných a depresivních symptomů než v populaci zdravých jedinců. Konzistentní data k tomuto tématu dosud chybí. Cílem naší práce bylo ověřit hypotézu, že se průměrné hodnoty autoevalučních psychiatrických škál, zjišťovaných před a s minimálním časovým odstupem 11 měsíců po RFA, u pacientů s PSVT pozitivně mění (zejména v oblastech symptomů deprese a anxiety) a dochází případně ke zlepšení kvality života. Hodnocen byl soubor 16 pacientů pomocí následujících autoevaluačních testů: Zungova sebeposuzovací stupnice deprese – SDS, Beckova sebeposuzovací stupnice deprese – BECK, Self – report symptom inventory – SCL-90, Subjective Quality of Life Analysis – SQUALA. Statistické hodnocení ukazuje, že průměrné hodnoty administrovaných autoevaluačních psychiatrických stupnic, zaměřených na přítomnost anxiety a depresivních symptomů (BECK, SDS), nepotvrzují přítomnost závažné depresivní symptomatiky a anxiety, jak před RFA, tak i s odstupem času po ní. Přesto došlo k určitému celkovému zlepšení subjektivního stavu nemocných, o čemž svědčí statisticky významné snížení hodnoty transformovaného skóru PST škály CSL-90. V hodnocení osobnostního profilu pacientů podle EOD-B nebyl zachycen predisponující typ osobnosti se vztahem k PSVT. Kvalita života pacientů po provedené RFA, vyhodnocená pomocí dotazníku SQUALA, se statisticky významně zlepšila pouze v položkách kvality spánku a subjektivního hodnocení vnímání krásy a umění.

        Klíčová slova: paroxyzmální supraventrikulární tachykardie, radiofrekvenční katetrizační ablace, psychopatologie.