Souhrn:
Klinicky můžeme odlišit poruchy vývoje podmíněné geneticky, poruchy organogeneze, jiné (zevními vlivy
podmíněné - teratogenní poruchy vývoje).
Nejčastějšími formami poruch vývoje štítné žlázy jsou heterotopie, atyreóza a hypoplazie. Tyto poruchy vývoje
jsou spojeny nejčastěji se snížením funkce štítné žlázy - hypotyreózou, a to v 80-85 %. Dysgeneze štítné žlázy je
považována za onemocnění jen se sporadickým výskytem. Dosud popsané případy familiární dysgeneze, zvýšený
výskyt sdružených vrozených vývojových vad, častější postižení ženského pohlaví a rasové rozdíly v incidenci však
obracejí pozornost ke geneticky podmíněným mechanismům v patogenezi těchto stavů.
Vývoj štítné žlázy je řízen exprimovanými transkripčními faktory a geny podílejícími se na řízení hormogeneze.
Mutace jejich genů proto mohou vést k poruše vývoje štítné žlázy na rozdílné úrovni. U několika pacientů
s dysgenezí štítné žlázy byly prokázány mutace genů pro TTF-1, TTF-2, PAX-8, ale také DFNB4 (PDS gen). Tyto
transkripční faktory se exprimují i během vývoje ostatních orgánů, které mohou být postiženy stejně jako štítná
žláza (např. rozštěp patra a epiglotis u mutace genu pro TTF-2, malformace ledvin u mutace genu pro PAX-8,
plicní a neurologické postižení u mutace genu pro TTF-1, porucha sluchu, rozšíření vestibulárního akvaduktu
a struma u mutace PDS genu pro DFNB4). V současné době jsou předmětem intenzivního výzkumu i další
kandidátní geny. Snížení funkce štítné žlázy je definováno na různé úrovni - od poruchy organifikace jódu
(Pendredův syndrom, Hollanderův syndrom) a/nebo poruchy syntézy (heterotopie) (Hollander a spol., 1966,
Pendred, 1896).
Klíčová slova:
poruchy vývoje štítné žlázy, dysgeneze, ageneze, molekulární biologie
|