Mentruační cyklus u dívek a mladých žen s inzulin-dependetním diabetes mellitus
Ňajderová, Martínek, Hořejší, Nováková, Koloušková, Vavřinec, Šumník, Lánská, Cinek
2. dětská klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha, přednosta doc. MUDr. J. Vavřinec CSc., Ústav pro histologii a embryologii 1. LF UK, Praha, přednosta doc. MUDr. P. Hach, CSc., Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Hořejší, DrSc, Oddělení buněčné a molekulární imunologie CBO, 3. LF UK, Praha, přednosta doc. MUDr. M. Jíra, CSc, Oddělení statistiky, IKEM Praha, ředitel MUDr. Karel Filip, CSc. |
|
Souhrn:
Cíl studie: Rozbor menstruačního cyklu u dívek a mladých žen s inzulin-dependentním diabetes
mellitus (IDDM), posouzení etiologických faktorů poruch cyklu.
Typ studie: Otevřená klinická studie.
Název a sídlo pracoviště: Endokrinologická ambulance II. dětské kliniky 2. LF UK a FN, ambulance Gynekologicko-porodnické kliniky 2. LF UK a FN, Praha-Motol.
Metodika: Rozbor menstruačního cyklu byl proveden u 96 postmenarchálních pacientek s IDDM,
věk 17,8 (12 - 27) roku (průměr, rozmezí), věk menarche 13,4 roku (10-19,6), s diagnózou IDDM ve
věku 9,6 roku (0,8-17,5) a trváním diabetu 8,4 roku (0,1-26,2). Hodnocen byl vztah menstruačního
cyklu k metabolické kompenzaci (HbA1c), body mass indexu (BMI), věku při onemocnění diabetem, délce léčby diabetu a k přítomnosti autoimunní tyroiditidy.
Výsledky: Pacientky s diabetem měly častěji poruchy cyklu (29/96, 30,2 %), než je tomu v normální
populaci (11-18 %, p < 0,01). Nepravidelný cyklus mělo 18 a oligomenoreu 11 pacientek (z nich 4
sekundární amenoreu). Při sekundární amenoree byl HbA1c 12,6 (11,8-13,1 %), u zbytku souboru
10,0 % (6,1-14 %, p < 0,01). BMI ani HbA1c (kromě sekundární amenorey) se mezi skupinou s poruchou cyklu a s normálním cyklem významně nelišily. Výskyt autoimunní tyroiditidy byl významně vyšší u dívek s poruchami cyklu (8/29, 27,6 %), proti pacientkám s cyklem pravidelným (8/67,
11,9 %, p < 0,05). Opoždění menarche (po 15. roce) mělo 11,5 % (11/96) pacientek, z nich 8 onemocnělo IDDM před 10. rokem věku.
Závěr: Poruchy menstruačního cyklu byly u IDDM proti normální populaci častější. Riziko jejich
vzniku dále zvyšovalo autoimunní onemocnění štítné žlázy. Sekundární amenorea souvisela se
špatnou kompenzací diabetu. Onemocnění diabetem před 10. rokem vedlo častěji k opoždění
menarche, riziko vzniku poruch menstruačního cyklu se tím nezvýšilo.
Klíčová slova:
inzulin-dependentní diabetes mellitus, IDDM, menstruační cyklus, poruchy
|