Provedení otevíracího manévru je podle současných názorů považováno za významnou součást ventilační strategie u nemocných s ARDS. Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit vliv opakovaného použití otevíracích manévrů v průběhu umělé plicní ventilace u nemocných s ARDS. Sledovaný soubor tvořilo 25 nemocných splňujících kritéria ARDS. 12 nemocných tvořilo skupinu s rutinním opakovaným použitím otevíracího manévru (skupina ROM) a 13 nemocných bylo ventilováno s využitím otevíracího manévru pouze v průběhu optimalizace ventilačního režimu (skupina kontrolní). K posouzení plicních funkcí byl použit poměr parciální tenze O2 v arteriální krvi/inspirační frakce O2 – oxygenační index a hodnota PEEP (při přijetí, 2., 4., a 6. den pobytu). Mezi další sledované ukazatele patřily: doba umělé plicní ventilace, výskyt nozokomiální pneumonie, výskyt barotraumatu a klinický výsledek (přežití). Obě skupiny byly srovnatelné z hlediska věku, základního onemocnění, vstupního APACHE II a SOFA skóre. V hodnotách oxygenačního indexu (mmHg) při přijetí nebyly statisticky významné rozdíly mezi skupinami (150,4 ± 40,5 ve skupině ROM a 141,3 ± 34,9 ve skupině kontrolní). Hodnota oxygenačního indexu 4. a 6. den byla signifikantně vyšší ve skupině ROM (306,2 ± 79,2 a 323,8 ± 25,6) v porovnání se skupinou kontrolní (240,0 ± 83,4 a 258,3 ± 34,3). V délce umělé plicní ventilace a době pobytu nebyly mez i skupinami signifikantní rozdíly. Opakované rutinní provádění otevíracích manévrů bylo ve sledované populaci nemocných s ARDS spojeno se zlepšením oxygenace.

        Klíčová slova: ARDS – otevírací manévr – oxygenace – umělá plicní ventilace