I když v současné době je statisticky prokázána účinnost aminobisfosfonátů (risedronátu a alendronátu) v prevenci zlomeniny proximálního femoru, platí to jen u starých nemocných s osteoporózou a již prodělanou zlomeninou. U žen mladších 70 let, které už prodělaly osteoporotickou zlomeninu, snižují všechny dnes dostupné antiresorpční léky (raloxifen, kalcitonin, risedronát a alendronát) riziko zlomenin obratlů. Stupeň tohoto účinku je po 4-5 letech podávání u všech uvedených léků obdobný, i když se uplatňuje rozdílnými mechanismy. Raloxifen, risedronát a alendronát prokazatelně snižují riziko zlomeniny obratlů při postmenopauzální osteoporóze také u žen bez dosud prodělané zlomeniny. Pouze raloxifen prokazatelně snižuje riziko první zlomeniny obratle i u žen, které mají v proximálním femoru jen osteopenii. Požadavky dlouhodobé léčby osteoporózy splňují uvedené antiresorpční léky v rozdílné míře. Liší se dlouhodobým zachováním účinnosti (snížení rizika zlomeniny), stupněm dlouhodobého zlepšování kvality kosti, dlouhodobě příznivými účinky léčby na tkáně jiné než kost a dlouhodobě přijatelnými riziky nežádoucích účinků. To vše jsou také podmínky dlouhodobé compliance a setrvání nemocných na léčbě. Uvedená kritéria by při zahajování léčby nemocných s postmenopauzální osteoporózou měla být uplatňována s přihlédnutím k jejich věku, individuálním rizikům zlomenin během dalších 5-10 let a rizikům jiných zdravotních komplikací.

        Klíčová slova: osteoporóza - bisfosfonáty - raloxifen - teriparatid - zlomeniny.