Diabetická periferní neuropatie je nejčastější pozdní komplikací diabetů s klinicky významnými projevy typu bolestí a poruch čití, s možností vzniku defektů a potřeby amputací na dolních končetinách. Ve svém přirozeném průběhu přechází od iniciálních funkčních změn až k pozdním, obtížně reverzibilním strukturálním změnám nervu. V patogeneze diabetické neuropatie se uplatňují vzájemně související metabolické a vaskulární mechanismy, které se vesměs odvíjejí od dlouhodobé hyperglykémie. Na tyto hypotetické mechanismy byla v minulosti zaměřena celá řada experimentálních a klinických studií, ve kterých byly v prevenci a léčbě diabetické neuropatie mj. testovány účinky navození dlouhodobé normoglykémie pomo¬cí transplantace pankreatu nebo Langerhansovych ostrůvků, blokáda polyolové cesty metabolismu glukózy inhibitory aldózo-reduktázy, ovlivnění oxidačního stresu nebo poruch v metabolismu esenciálních mast¬ných kyselin či korekce deficitu růstových faktorů. Přes některé nadějné experimentální výsledky se dosud žádný léčebný postup zaměřený na patogenetické mechanismy neuplatnil v široké klinické praxi. Základ¬ním přístupem proto zůstává důsledná prevence vzniku ireverzibilního stadia diabetická neuropatie pomocí udržování optimální metabolické kompenzace již od doby zjištění diabetů.

        Klíčová slova: diabetická neuropatie; patogeneze; experimentální a klinické studie terapie.