Úvod. V literatuře posledních dvou let stoupá počet sdělení o léčbě myelomu thalidomidem. Mechanismus jeho účinkuje asi komplexní, spočívající v přímém vlivu na myelomové buňky, v účinku antiangiogenním, dále zasahujícím do produkce cytokinů a v efektu imunomodulačním. Indukce remise, většinou parciální, se daří u 25 - 45 % nemocných s rezistentním myelomem léčených samotným thalidomidem a přesahuje 50 % při kombinované léčbě thalidomidem a dexamethasonem. Naše sestava a výsledky. Léčeno 11 nemocných s rezistentním myelomem. Pacienti léčení samotným thalidomidem netolerovali dávky větší než 600 mg a byli většinou léčeni 300 až 400 mg/den do remise. Dávky thalidomidu podávané s dexamethasonem byly nižší a nepřesáhly 300 mg/den. Nejdříve docházelo k poklesu paraproteinémie a vzestupu hladiny hemoglobinu, později ke zmírnění kostního syndromu. Celkově byla navozena parciální remise u 48 % nemocných. Nežádoucí účinky byly vyjádřeny prakticky u každého pacienta, zejména při kombinované léčbě. Léčba byla neúčinná u 2 nemocných s těžkými osteolytickými změnami. U jedné nemocné v době remise vznikla sekundární AML, nemuselo však jít o kauzální souvislost s léčbou thalidomidem. Závěr. Thalidomid se zatím jeví jako vítaný nový způsob léčby těch případů myelomu, které jsou spíše stadia II a jsou rezistentní na dosavadní léčbu. Léčba je pohodlná pro pacienta, nebot jde o perorální aplikaci, je však provázena řadou nežádoucích účinků. Na efekt léčby myelomu de novo zatím chybí dostatečné množství studií. Zda je správný náš názor, že by se měla léčba zahajovat samotným thalidomidem a teprve při jeho nedostatečném efektu zkusit přidat dexamethason, ukážou výsledky na větším počtu nemocných.

        Klíčová slova: mnohočetný myelom, rezistentní myelom, léčba, thalidomid