Plazmatická membrána je dosud převážně chápána jako důležitá nosná struktura, ale to, že je rovněž spoluurčovatelem charakteristických vlastností nervové buňky a že její stav trvale a zásadně ovlivňuje aktivitu proteinových funkčních jednotek, jako jsou iontové kanály či receptory, není mnohdy dostatečně zdůrazňováno. Membránu je třeba chápat jako nikoliv statickou, ale naopak dynamickou funkčně-morfologickou soustavu. Pohyb vody přes buněčné membrány je jedním ze základních faktorů zachování homeostázy vnitřního prostředí. Voda může procházet plazmatickou membránou dvěma cestami. Jednak jde o prostou dvojvrstvou lipidovou difuzi a jednak o přestup pro vodu selektivními kanály. Existence těchto kanálů byla prokázána až koncem osmdesátých let dvacátého století. Intercelulární komunikace v CNS obratlovců je zajišťována především specializovanými mezibuněčnými kontakty, které tvoří chemické synapse. Nicméně elektrické synapse, tvořené kontakty typu gap junctions, hrají v nervovém systému významnou roli. Elektrické synapse se mj. podílejí na synchronizaci velkých populací neuronů. Gap junctions hrají rovněž roli při komunikaci mezi neurony a gliovými buňkami a do značné míry tak regulují elektrickou i metabolickou aktivitu nervové tkáně.

        Klíčová slova: variabilita membrány, apoptóza, mitochondrie, aquaporiny, presynaptický element, gap junctions, elektrické synapse