Cíl: Zjistit zkušenosti těžce zrakově postižených (TZP), praktických lékařů (PL) a zdravotních sester (ZS) s jejich vzájemnou komunikací. Zmapovat informovanost PL o zásadách přístupu k TZP a vyhodnotit pohled TZP na tuto problematiku. Upozornit na největší problémy běžného života TZP, na nejčastější předsudky a chyby vidoucích v komunikaci s nimi. Soubor a metodika: Výzkumu se zúčastnilo deset soukromých PL pro dospělé v Hradci Králové. Oslovili jsme 5 nevidomých. Praktičtí lékaři vyplňovali anonymní dotazník, s TZP jsme vedli řízený rozhovor se záznamem. Výsledky: Z deseti dotázaných PL se s TZP ve své ordinaci setkalo osm z nich. Všichni PL (n = 10) odpověděli správně na dotaz týkající se zásad vedení nevidomého, avšak pouze jeden uvedl správně názvy a sídla dvou organizací v Hradci Králové, které nabízejí pomoc lidem se zrakovým handicapem. Dotázaní TZP hodnotí vzájemný vztah s PL nyní jako uspokojivý. Všichni nevidomí respondenti (n = 5) však nacházejí obtíže v komunikaci se zdravotní sestrou v ordinaci PL. Čtyři z pěti TZP si myslí, že by se zdravotnický personál měl dále vzdělávat v dané problematice. Největší obtíže mají TZP s orientací v prostoru, komunikací s veřejností a informačním deficitem. Nejvíce se setkávají s podceňujícími předsudky. Závěr: Z našeho výzkumu vyplývá, že komunikace mezi dotázanými TZP a PL byla a je uspokojivá, větší rezervy byly odhaleny spíše v komunikaci TZP a zdravotních sester.

        Klíčová slova: těžce zrakově postižený, komunikace, praktický lékař