Cílem práce je posouzení bezpečnosti a přínosu tělesného tréninku u pacientů s chronickým srdečním selháním a zjištění vlivu tréninku na centrální hemodynamiku, funkci levé komory, hodnocenou echokardiograficky a humorální působky. Soubor pacientů a metodika: nemocní se srdečním selháním NYHA II a III, z toho 17 na podkladě ICHS a 21 na podkladě dilatační kardiomyopatie. Všichni pacienti měli ejekční frakci pod 40 % a pVO2 pod 20 ml/kg/min. Byli rozděleni do skupiny trénujících (T) a kontrol (K). Před tréninkem a po jeho ukončení byli pacienti vyšetřeni klinicky, základní laboratoří, echokardiograficky a pravostrannou katetrizací v klidu a při ergometrii a byly odebrány hladiny humorálních působků. Trénink byl prováděn 3krát týdně po dobu 2 měsíců na bicyklovém ergometru. Výsledky: Před tréninkem nebyly mezi skupinami žádné statisticky významné rozdíly. Po tréninku se obě skupiny nelišily v echokardiografických a hemodynamických parametrech. U skupiny trénujících došlo oproti vstupu k poklesu maximálního středního tlaku (123,6 ± 11,9 vs. 113,3 ± 10,2 mm Hg, p < 0,04) a maximální tepové frekvence (112,5 ± 18,7 vs. 108,4 ± 20,1 p < 0,02). Ve skupině kontrol naopak došlo ke zvýšení big endotelinu (52,2 ± 49,1 vs. 88,0 ± 76,7 pg/ml, p < 0,04) a nárůstu plicní vaskulární rezistence (102,8 ± 71,7 vs. 149,2 ± 69,5 dyn.s/cm 5 , p < 0,002). Závěr: Tělesný trénink byl pacienty dobře tolerován, vedl k subjektivnímu zlepšení stavu, snížení chronotropní odpovědi na zátěž a tím ke zlepšení ekonomiky srdeční práce.

        Klíčová slova: Srdeční selhání - Tělesný trénink - Hemodynamika - Působky