Souhrn:
Souhrn: Za pomoci polysomnografie (PSG) a psychometrie byla zkoumána subjektivní a objektivní kvalita
spánku a probuzení. Jedenáct sledovaných pacientů trpělo neorganickou nespavostí (F51.0) se
vztahem k depresivní epizodě (F32) nebo rekurentní depresivní poruše (F33), dalších 11 pacientů
trpělo neorganickou nespavostí se vztahem k dystymii (F34.1). Tyto dvě skupiny byly srovnány se
dvěma normálními kontrolními skupinami, jejichž věkové i pohlavní složení odpovídalo skupinám
sledovaných pacientů. U pacientů z obou skupin byla pozorována snížená spánková efektivita,
prodloužená spánková latence a zvýšený počet nočních probuzení. Kromě toho ve skupině
s depresí byla zkrácena celková doba spánku a zvýšena frekvence časných ranních probuzení, ve
skupině s dystymií bylo zaznamenáno zvýšené probouzení během celkové spánkové periody (total
sleep period – TSP).
Co se týká spánkové architektury, u obou skupin pacientů bylo patrné zvýšení doby S1, snížení S2
a nesignifikantní snížení S3+S4, zatímco SREM byl signifikantně zvýšen pouze u dystymiků. Také
chrápání bylo zvýšeno pouze u druhé skupiny, zatímco PLM index byl vyšší u obou skupin. Subjektivní
kvalita spánku a probouzení, stejně jako subjektivní pocit „well-bein“ a také nálada byly
zhoršené u obou skupin. Elán byl snížen pouze u depresivních pacientů, afektivita a ranní nespavost
zhoršena pouze u dystymiků. Ranní psychomotorická aktivita byla zhoršená v obou skupinách,
paměť a variabilita reakční doby pouze u dystymických pacientů. Co se týká
psychofyziologických proměnných, pouze u depresivních pacientů byl signifikantně vyšší ranní
a večerní systolický a diastolický krevní tlak.
V placebem kontrolované cross-over studii byly u obou skupin pacientů sledovány akutní účinky
100 mg trazodonu, inhibitoru zpětného vychytávání serotoninu, se sedativním účinkem díky blokádě
5-HT2 a alfa 1 receptorů. Ve srovnání s placebem trazodon indukoval vzrůst efektivity spánku,
celkové doby spánku (total sleep time – TST) a celkové spánkové periody (TSP), stejně jako
snížení nespavosti během TSP a ranního probouzení u pacientů s depresí. Podobné nálezy byly
pozorovány u dystymiků, i když mez statistické významnosti nebyla dosažena. Pokud jde o spánkovou
architekturu, signifikantní nárůst spánku s pomalými vlnami (S3+S4) byl pozorován u obou
skupin. U pacientů s depresí byla doba S2 signifikantně zvýšena, u pacientů s dystymií se SREM
signifikantně snížila a REM latence signifikantně prodloužila. Index chrápání nebyl signifikantně
změněn, index apnea-hypopnea byl snížen ve skupině s depresí, index PLM ve skupině s dystymií.
Subjektivní kvalita spánku se signifikantně zlepšila ve skupině s depresí. Nebyly zjištěny žádné
signifikantní změny v ranní tymopsyche nebo noopsyche, až na zlepšení numerické paměti ve
skupině depresí. U dystymiků byl signifikantně snížen systolický krevní tlak, zatímco u pacientů
s depresí byly signifikantně sníženy hodnoty diastolického krevního tlaku.
Závěrem lze shrnout, že obě skupiny s afektivními poruchami prokázaly signifikantní změny
v objektivní i subjektivní kvalitě spánku a probouzení ve srovnání s kontrolními skupinami bez
afektivních poruch. Tyto změny byly trazodonem v dávce 100 mg odstraněny. Diagnóza a léčba
neorganické nespavosti při afektivní poruše tímto lékem tak připomíná princip klíče a zámku.
Klíčová slova:
neorganická nespavost, deprese, dysrytmie, kontroly, polysomnografie, subjektivní
kvalita spánku, kvalita procitnutí, psychometrie, trazodon.
|