Riziko vzniku komplikací v souvislosti s resekcí plic proporcionálně souvisí jednak s rozsahem odstraňované části plíce, jednak na kardiálních rezervách nemocného. Chirurgická předoperační rozvaha musí respektovat stav oběhové soustavy operovaného a zároveň zvážit rozsah operace, ev. operabilitu. Resektabilita plíce je přirozeně dána lokalizací nádorového ložiska. Při hodnocení stavu nemocného je třeba si uvědomit, jaké jsou přímé chirurgické komplikace, tzn. krvácení, peroperační arytmie, možné poškození nervů, bronchopleurální píštěle, ranná infekce, posun mediastina, emfyzém apod. Je nutno počítat s poměrně častou potřebou umělé plicní ventilace i po operaci. Z kardiologických komplikací se dostavuje často perioperační arytmie, ischemie a infarkt myokardu. Z léků zpravidla dominují betablokátory. Mezi plicními komplikacemi převládá atelektáza, která vzniká z hlenové zátky v dýchacích cestác h a je nejčastěji způsobena nedostatečným odkašláváním. Pneumonie postihuje 22 % operovaných, z nichž 30 % končí smrtí; predisponizujícím faktorem bývá atelektáza. Pooperační nekardiální otok se vyskytuje u 2 – 4 % nemocných a má vysokou mortalitu 50 – 100 %. Embolie plícnice bývá zapříčiněna trombózou dolních končetin a vyskytuje se ve 2 – 3 %. Z ostatních komplikací je třeba upozornit na možnost selhání ledvin, a to hlavně u pacientů starších 70 let. Náhlé mozkové příhody se vyskytují asi v 1 % a mají vysokou úmrtnost. Operační mortalita sama o sobě je nízká. Článek podává informaci o situaci chirurgických i nechirurgických komplikacích při pneumonektomiích, které se nejčastěji vyskytují v USA.

        Klíčová slova: pneumonektomie – rozsah operace – resektabilita plíce