Souhrn:
Cílem práce bylo analyzovat možnosti vitreoretinální chirurgie v ambulantních
podmínkách a stanovit její meze.
Od 1. 1. do 30. 9. 2004 autoři provedli 95 výkonů u 78 očí 77 nemocných ve věku
od 17 do 86 let. Mužů i žen byl prakticky stejný počet, průměrný věk byl 62,6
roku. Nejčastěji bylo operováno odchlípení sítnice. Tyto i jiné výkony
zahrnovaly i extrémní chirurgii s relaxační retinektomií, extrakcí
subretinálních pruhů a membrán, implantací či explantací silikonového oleje či
kombinované výkony s chirurgií katarakty a implantací nitrooční čočky.
Operace byly prováděny téměř výhradně v místním znecitlivění v kombinaci
s analgosedací podanou anesteziologem, který byl vždy přítomen a pacienta
monitoroval. Při operaci byly použity A.V. I. kontaktní čočky a za použití Biomu
asistoval lékař, později výhradně sálová sestra. Operatér i po operaci nemocné
dlouhodobě sledoval.
Složením výkonů se vitreoretinální výkony prováděné na pracovišti autorů
nelišily od výkonů, které se realizují na klinických pracovištích. Při operaci
odchlípení sítnice jsme častěji zvolili kryochirurgický postup než pars plana
vitrektomii, což bezpochyby souviselo s časným záchytem počínajících odchlípení.
Ambulantně lze provádět všechny vitreoretinální výkony. Limitujícím faktorem
je pouze celkový stav pacienta a akutní oční onemocnění vyžadující urgentní
výkon na pracovišti se stálou službou.
Ambulantní vitreoretinální operace v lokální anestezii jsou pacienty dobře
tolerovány a pooperační péče je v ambulantních podmínkách stejně hodnotná
jako v lůžkových zařízeních.
Klíčová slova:
ambulantní chirurgie, vitreoretinální onemocnění, psychologická
příprava
|