V nemocnici okresního typu, se spádovou oblastí 150 000 obyvatel, byl sledován výskyt postantibiotických průjmovitých syndromů způsobených nozokomiální nákazou bakterií Clostridium difficile. Zejména pak její nejtěžší formy, pseudomembranózní kolitidy. Retrospektivně v roce 2001 bylo nalezeno 6 případů, při prospektivním sledování a aktivním vyhledávání od ledna do září roku 2002 dalších 20 případů. Jednalo se zejména o polymorbidní nemocné o průměrném věku 69,24 let, průměrné době hospitalizace 34 dnů, s anamnézou operačního výkonu v 15 případech (52 %). Ve 25 případech se jednalo prokazatelně o nozokomiální nákazu, ve 3 případech byli nemocní již přijati s touto chorobou k hospitalizaci. 2 z nich však ukončili poslední hospitalizaci méně než 20 dnů do nového přijetí. 25 nemocných (96 %) mělo v anamnéze antibiotickou terapii, často kombinační. Nejčastěji se jednalo o penicilin s beta-laktamázovou aktivitou (50 %), clindamycin (42 %), cefalosporiny (42 %). V diagnostice clostridiové infekce jsme použili metodu stanovení enterotoxinu A ve stolici a anaerobní kultivaci stolice. Pseudomembranózní kolitidu, která je takřka 100% senzitivní pro infekci Clostridium difficile, jsme diagnostikovali rektoskopicky. Takto byla pseudomembranózní kolitida prokázána u 14 nemocných ze 17 vyšetřených (82 %). Senzitivita stanovení enterotoxinu A ve stolici metodou EIA, u případů pseudomembranózní kolitidy, byla 75 %. Anaerobní kultivace stolice na průkaz Clostridium difficile byla provedena u 12 pacientů, vždy s negativním výsledkem. O závažnosti clostridiové infekce, kterou hodnotíme jako komplikaci antibiotické léčby, vypovídá 38% mortalita souboru. Ze sledování vyplývá, že infekce Clostridium difficile je poměrně častou nozokomiální infekcí, výrazně zhoršující prognózu zejména polymorbidních nemocných.

        Klíčová slova: Pseudomembranózní kolitida - Nozokomiální infekce