Autoři zpracovali soubor 580 dětských pacientů ve věku do 15 let hospitalizovaných v Popáleninovém centru FNsP Ostrava v letech 1999-2003. Zaměřili se na mechanismus úrazu v závislosti na věku dítěte a na rozsah, hloubku, lokalizaci a lokální léčbu popálení v závislosti na mechanismu úrazu. Soubor byl rozdělen na 4 věkové skupiny: do 2 let, 2-5 let, 5-10 let a 10-15 let. Z mechanismů úrazů autoři sledovali opaření horkými tekutinami, popálení kontaktem s horkým předmětem, elektrickým proudem, výbuchem a hořením šatstva. V nejnižší věkové kategorii velmi výrazně převažuje opaření, ve 2. věkové skupině přibývá popálení kontaktem, u dětí ve věku 5-10 let se zvyšuje procento úrazů vzniklých hořením oděvu a v nejstarší věkové skupině dochází k nárůstu počtu poranění zapříčiněných výbuchem. Popálení hořením šatstva má největší průměrný rozsah, většina ploch je hlubokých, lokalizováno bývá na více částech těla a operační léčbu si vyžádala téměř polovina případů. Opaření je průměrným rozsahem na 2. místě, na více než polovině ploch je však poranění povrchního charakteru, převažující lokalizace je odlišná v jednotlivých věkových skupinách a chirurgicky byla léčena přibližně pětina případů. Při výbuchu hořlavin zaznamenali autoři popálení nepříliš velkého průměrného rozsahu, zaujímající 3. místo, převážně povrchního charakteru, nejčastěji postižena bývá hlava, trup a horní končetiny, operován nebyl žádný paciant. Popálení vzniklá kontaktem s horkým předmětem jsou malého rozsahu, více než polovina ploch je hluboká, nejčastěji lokalizována na horních končetinách, operační léčba byla nutná téměř v polovině případů. Nejmenší svým průměrným rozsahem jsou popálení vzniklá elektrickým proudem, v celém rozsahu jsou však hluboká a operovány byly všechny případy.

        Klíčová slova: