Autorka se v článku zaměřila na význam vlastnictví psa jako společníka na celkový zdravotní stav staršího člověka v rámci komplexního biopsychosociálního přístupu ke zdraví jako stavu psychické, fyzické a sociální pohody. Nejprve definovala některé nejdůležitější zdravotní a sociální problémy gerontů a na základě studia zahraniční literatury zpracovala přehled možností jejich ovlivnění pomocí nové metody - canisterapie, která využívá zapojení psa do léčebného režimu. V terénní studii následně zjišťovala, zda vlastnictví psa snižuje u seniorů v komunitě výskyt depresí, zlepšuje jejich celkový zdravotní stav a skutečně působí jako neoce- nitelný společník v osamění, prostředník v kontaktu s lidmi, motivace k pravidelnému pohybu a součást preventivně-léčebného režimu. Snížení výskytu deprese u seniorů - majitelů psů se nepotvrdilo, ostatní hypotézy ano.

        Klíčová slova: canisterapie - vlastnictví psa - geriatrie - biopsychosociální vztahy - prevence.