Souhrn:
Transplantace jsou rutinní metodou léčby chronického i akutního selhání solidních orgánů. Změ-
ny v léčebné strategii přinesly zlepšení přežívání orgánů i pacientů bezprostředně a v časném
období po transplantaci. Střednědobé a dlouhodobé výsledky přežívání orgánů se zlepšily méně
výrazně. Chronická dysfunkce a smrt jsou nejčastější příčiny ztráty transplantovaného orgánu po
roce od transplantace. Chronická dysfunkce má imunologické a neimunologické příčiny. Význam-
ným rizikovým faktorem je hyperlipidémie. Terapie musí být zahájena co nejdříve. Ohrožuje
pacienty prognosticky více než normální populaci. Dietní, režimová opatření a optimalizace imu-
nosuprese jsou nutnými terapeutickými kroky, které mají příznivý na celkovou prognózu. Velkým
příslibem v transplantologii jsou statiny. Kromě působení na krevní lipidy je prokazován imuno-
supresivní a antiproliferativní efekt, velmi příznivý pro prevenci transplantační vaskulopatie.
Pravděpodobně jde o jejich skupinový účinek. Statiny v kombinaci s klasickými imunosupresivy
snižují výskyt akutních rejekcí. Efekt na hladiny lipidů, četnost rejekcí a rozvoj vaskulopatie činí
za statinů potenciální významné adjuvantní působky v transplantologii.
Klíčová slova:
Transplantace orgánů - Hyperlipidémie - Statiny.
|