Ve své práci autoři hodnotí možnost využití měření otoakustických emisí při vyšetření sluchu u osob pracujících v riziku hluku. U kontrolních skupin A a D a skupin B, C a E osob exponovaných po různou dobu hluku na pracovišti vyhodnocují autoři tranzientní evokované otoakustické emise a otoakustické emise distorzních produktů v porovnání s tónovým audiogramem. Lze říci, že otoakustické emise se statisticky významně liší u jednotlivých skupin a zároveň vykazují těsnou korelaci s tónovým audiogramem, proto se jeví jejich využití při screeningu poruch sluchu u pracujících v riziku hluku jako perspektivní.

        Klíčová slova: DPOAE, otoakustické emise, pracovní lékařství, TEOAE, vyšetření sluchu.