Z 35 541 pitev provedených za posledních 20 let na Ústavu soudního lékařství v Brně bylo vybráno 24 případů střelného poranění hrudníku jedinou jednotnou střelou bez přítomnosti dalšího poranění a to i staršího. U těchto vybraných případů byly histologicky vyšetřeny vzorky kůry mozkové, bazálních ganglií, Varolova mostu, prodloužené míchy a mozečku. Ve všech vzorcích bylo nalezeno perivaskulární krvácení kolem drobných mozkových cév. Autoři tato krvácení vysvětlují prudkými změnami krevního tlaku, který vzniká působením rázové vlny na velké nitrohrudní cévy a srdce při pronikání střely hrudníkem. Energie tlakové vlny je pak přenesena cévním systémem do periferie. První fáze tohoto děje je charakterizována velmi rychlým zvýšením krevního tlaku v těchto cévách. Po dosažení maximálního tlaku dochází ke stejně rychlému poklesu a to až pod normální hodnoty. Normální hodnoty jsou dosaženy až po několika takovýchto změnách tlaku s postupně zmenšujícími se amplitudami. Celková doba trvání tohoto děje není delší než několik málo desetin sekundy. Tlaková vlna se přes cévní systém dostává na taková místa, kde náhlé prudké zvýšení krevního tlaku může překonat sílu cévní stěny a vést k jejímu protržení a ke vzniku krvácení do prostor v okolí těchto cév. Ke smrti u všech 24 vybraných případů došlo velmi rychle po vniknutí střely do hrudníku, nejdelší přežívání bylo jen několik minut. To znamená, že zmíněné krvácení vznikají velmi rychle, již v prvních fázích popisovaného děje. Výsledky práce ukazují, že perivaskulární krvácení vzniklo u každého zkoumaného případu střelného poranění hrudníku a lze tedy předpokládat jeho přítomnost i u přežívajících osob s popisovaným typem poraněním.

        Klíčová slova: mozková krvácení, střelná poranění, poranění hrudníku, perivaskulární krvácení, tlaková vlna