Autoři předkládají rozbor 208 primárních endonazálních dakryocystorinostomií (EDCR), které provedli v letech 1995-2000. Indikací k operaci byla u dětí nejčastěji vrozená neprůchodnost slzovodu, u dospělých idiopatická obstrukce slzovodu, 12krát nalezli dakryolit. Ze 167 subsakálních či sakálních obstrukcí dosáhli vyléčení či zlepšení stavu ve 153 případech, tj. 91,6 %, ze 29 kombinovaných subsakálních a sakálních obstrukcí v 17 případech, tj. 58,6 %, z 12 suprasakálních obstrukcí jen ve čtyřech případech, tj. 33,3 %. Ve srovnání s dospělými nebylo u dětských pacientů dosaženo horších výsledků. Nejčastější komplikací byl vznik pooperačního hematomu víčka a emfyzému víček. Autoři rozebírají účinek pomocných zákroků na výsledek EDCR. Za nejúčinnější považují resekci hlavy střední skořepy, kde dosáhli vyléčení ve 38 případech z 39 operovaných, pokud byla resekce hlavy střední skořepy kombinována s přední etmoidektomií, bylo dosaženo vyléčení ve 20 z 23 operovaných případů. Významný vliv je připisován i použití kanalikulárních silikonových stentů. Protože však stenty byly používány u komplikovanějších případů a dětí, nebylo možno provést validní srovnání skupiny se stentem a skupiny bez stentu. Limitujícím faktorem pro častější používání stentu může být cena stentů. V diskusi jsou prezentovány vlastní zkušenosti s EDCR. Autoři používají k trepanaci kosti častěji dláto, v případě rizika zajizvení stomie a prominující hlavy střední skořepy se spíše přiklánějí k její resekci. K vyhledání projekce slzného vaku na laterální stěně používají nejčastěji bajonetovou pinzetu.

        Klíčová slova: endonazální dakryocystorinostomie, výsledky, resekce hlavy střední skořepy, stenty.