Pandemie obezity v posledním desetiletí vedla k nárůstu studií zabývajících se problematikou obezity. Intenzivní výzkum obezity přinesl objevy několika genů, jejichž mutace vedou ke vzniku těžké obezity bez významného přispění dalších faktorů. Obezita zapříčiněná mutací jednoho genu se označuje jako monogenní typ obezity. Geny, jejichž mutace vedou k časné obezitě, jsou součástí komplexního systému regulujícího energetickou bilanci a jedinci ve většině případů nevykazují kromě těžké obezity vzniklé v raném dětství další charakteristické znaky. Mutace genu pro leptin, leptinový receptor, proopiomelanokortin, prohormon konvertázu 1, melanokortinový receptor 3. a 4. typu narušují přirozenou humorální signalizaci mezi periferními signály a hypothalamickými centry sytosti a hladu. Defekty ve všech uvedených genech jsou spojeny s fenotypem poruchy jídelního chování ve smyslu přejídání a následným rozvojem těžké obezity v časném dětství. Mutace genu pro melanokortinový receptor 4. typu představují nejčastější příčinu monogenní obezity, neboť prevalence výskytu u časně vzniklých obezit činí v některých populacích až 6 %. Výskyt ostatních monogenně podmíněných mutací je sporadický. Přestože tyto mutace jsou velmi vzácné, lze předpokládat, že další výzkum monogenních forem obezity nám dále objasní doposud neznámé regulační cesty a molekulární komponenty ovlivňující energetickou homeostázi a snad i přispěje k vývoji terapeutických prostředků, jež by byly přínosem pro léčbu běžných forem obezity.

        Klíčová slova: obezita, gen, leptin, leptinový receptor, proopiomelanokortin, prohormon konvertáza 1, melanokortinový receptor 3. typu, melanokortinový receptor 4. typu.