Dlouhodobě shromažďované poznatky, prakticky od konce druhé světové války, spolu s moderní technologií genetického inženýrství, která přinesla masovou produkci růstových faktorů, vedly na začátku 90. let 20. století k razantnímu nástupu transplantace periferních kmenových buněk. Bez nadsázky lze říci, že poslední desetiletí 20. století je desetiletím transplantací periferních kmenových buněk. Periferní kmenové buňky zahrnují širokou škálu krvetvorných buněk, včetně buněk kmenových, které se po stimulačním podnětu (protinádorová chemoterapie a nebo růstové faktory) uvolní z kostní dřeně ve vysoké koncentraci do periferní krve, odkud mohou být velmi jednoduše moderními separátory krevních tělísek získány. Jsou vhodné jak pro autologní, tak pro alogenní transplantace. V autologních aplikacích již téměř vytlačily kostní dřeň. Obnova krve- tvorby je po nich rychlejší, neboť transplantát je bohatší. V alogenní aplikaci je stále vidět opatr- nost, i když i zde je jejich zastoupení velmi významné. Přetrvává ale obava z vyšší frekvence reakce štěpu proti hostiteli. Zdá se však, že tato obava není oprávněná a že bohatší transplantát periferních kmenových buněk může zabezpečit vyšší protinádorový účinek celé transplantace. Periferní kmenové buňky jsou také s výhodou využívány u transplantací po tzv. nemyeloablativ- ních režimech. Je nepochybné, že využití periferních kmenových buněk bude dále stoupat. Lze očekávat aplikaci dalších růstových faktorů s vyšší mobilizační kapacitou. Periferní kmenové buňky budou podrobeny dalším úpravám in vitro. Jejich množství tak bude možné dále zvýšit. Bohatý transplantát dává také možnost využití při transplantacích od haploidentických dárců. Nepochybně se suspenze kmenových buněk jednou také stane cílem genové terapie.

        Klíčová slova: Periferní kmenové buňky - Transplantace kostní dřeně.