Alzheimerova nemoc je v současnosti nejčastějším neurodegenerativním onemocněním u člověka a její výskyt se s prodlužující se délkou života neustále zvyšuje. Charakteristickým klinickým rysem pozdní fáze onemocnění jsou poruchy mentálních funkcí. Post mortem vyšetření ukazuje pravidelně výskyt neuritických plaků a neurofibrilárních klubíček, úbytek nervových buněk a atrofii mozkové kůry a biochemicky postižení nejrůznějších neurotransmiterových systémů s naprosto pravidelným postižením cholinergních neuronů v jádrech na bázi mozku. I přes ohromné úsilí při výzkumu Alzheimerovy nemoci a vyplývající množství publikovaných prací jsou znalosti patogeneze onemocnění a tím i terapeutické možnosti velmi omezené. Moderní molekulárně biologické a genetické přístupy ukazují, že příčinou vzniku Alzheimerovy nemoci je hromadění a toxické působení (3-amyloidu, který se vytváří jako méně obvyklý štěpný produkt z bffkoviny prekurzoru amyloidu. V tomto přehledu stručně shrnujeme některé současné představy o příčinách vzniku a rozvoje onemocnění se zaměřením na metabolismus R-amyloidu a na některé možné mechanismy jeho škodlivého působení na nervové, zejména cholinergní buňky. Hlavní, experimentálně prokázané, obecné příčiny toxického působení (3-amyloidu zahrnují poruchu homeostázy nitrobuněčného vápníku nebo navození oxidačního stresu, které jsou doprovázené nekrotickým nebo apoptotickým zánikem buněk. V poslední době se ukazuje, že postižení cholinergních neuronů a oslabení cholinergní neurotransmise lze experimentálně vyvolat mimo jiné i velmi nízkými, fyziologicky se vyskytujícími koncentracemi (3-amyloidu. Vzhledem k tomu, že oslabení cholinergníco přenosu vyvolává zvýšenou tvorbu R-amyloidu, to může urychlovat průběh nemoci.

        Klíčová slova: Alzheimerova nemoc, bílkovina precursor amyloidu, R-amyloid, cholinergní neurony, oxidační stres, vápník, apolipoprotein E, apoptóza, acetylcholin, glukóza