V práci autoři mapují historický vývoj chirurgických výkonů prováděných ke zlepšení insuficience hlasivkové štěrbiny. Jsou sledovány dva základní směry, chirurgie hrtanové kostry a injektáže hlasivek či jejich augmentace. V roce 1911 byla poprvé popsána injektáž parafinu do hlasivky Brüningsem, v dalším vývoji byly k injektážím a k augmentacím použity sezamový olej, želatina, glycerin, pasta z deproteinizované kosti, chrupavčitá suspenze, tantalová pasta, teflonová pasta, Gelfoam, kolagen, Hydron, tuk, kyselina hyaluronová. Historie chirurgických výkonů na hrtanové kostře začala v roce 1915, kdy Payr popsal medializaci hlasivky vpáčením chrupavčitého laloku ze štítné chrupavky do nitra hrtanu. Další vývoj šel zejména cestou modifikací přístupů do hrtanu s použitím protézek různých tvarů a materiálů, byla užívána chrupavka, hydroxylapatit. V současné době je nejužívanější materiál silastik. Isshiki popsal medializaci hlasivky pomocí implantace silastikové protézky jako tyroplastiku I. typu a rozšířil možnosti o použití rotace a ad- dukce arytenoidního hrbolu.

        Klíčová slova: fonochirurgie, medializace hlasivek, historie.