Výsledky: U žádné těhotné ženy s pozitivními anti-b-2-GPI nebyly kromě ACA nalezeny pozitivní protilátky proti ostatním fosfolipidům. Nebyla prokázána statisticky významná korelace mezi ACA a anti-b-2-GPI ve třídě IgG ani ve třídě IgM. Z 39 vzorků bylo 66 % ACA IgG pozitivních, ale zároveň negativních na anti-b-2-GPI, pouze 8 % bylo pozitivních na ACA i na anti b-2-GPI IgG. Ve skupině ACA-IgG negativních vzorků pouze jeden (3 %) vykazoval zvýšený titr anti-b-2-GPI-IgG. Ve třídě IgM byla prokázána pouze u jedné ACA negativní ženy pozitivita na anti-b-2-GPI. Naopak ani jedna z 5 pacientek, u nichž byly přítomné ACA IgM protilátky, nevykazovala zvýšený titr anti-b-2-GPI. Ve 2. trimestru byl zaznamenán ve srovnání s 1. trimestrem statisticky významný pokles hladin ACA ve třídě IgG (p = 0,0141). Rozdíl hladin ACA IgM a anti-b-2-GPI IgG a IgM ve 2. trimestru nebyl statisticky významný. Hladiny fetoplacentárních antigenů u těhotných s pozitiv- ními anti-b-2-GPI byly v normě. Závěr: Ve studii nebyla prokázána korelace mezi ACA a anti-b-2-GPI. Výsledky naznačují, že se zřejmě jedná o dvě subpopulace autoprotilátek.

        Klíčová slova: antifosfolipidové protilátky (APA), protilátky proti b-2-glykoproteinu I (anti-b-2- GPI), antikardiolipinové protilátky (ACA), biochemický prenatální screening