Úvod: Optická koherentní tomografie (OKT) je nová nekontaktní a neinvazivní diagnostická metoda, která zobrazuje biologické tkáně v jejich příčném průřezu, obdobně jako ultrazvukové vyšetření. Používá ale infračervené záření a při vyšetření zadního pólu oka má vyšší rozlišovací schopnost. Cílemsdělení je porovnat biomikroskopické, OKT a angiografické nálezy u různých forem a vývojových stadií věkem podmíněné makulární degenerace (VPMD), zhodnotit přínos OKT pro klasifikaci a terapii VPMD. Pacienti a metody: Vyšetřili jsme 183 pacientů (266 očí) s VPMD v různých vývojových stadiích. Klinická diagnóza VPMD byla stanovena biomikroskopickým a/či angiografickým vyšetřením s fluoresceinem. Výsledky: U většiny nemocných se různé projevy VPMD sdružovaly a OKT nálezy byly polymorfní. OKT upřesnila lokalizaci a charakter změn v sítnici a přilehlých strukturách, umožnila objektivizovat tloušťku sítnice a okolních struktur a prokázat přítomnost tekutiny a/či novotvořené tkáně intra-, subretinálně a pod RPE. Fluorescenční angiografií zavedená klasifikace CNVMna formy klasické a okultní neměla v naší sestavě pacientů v OKT obraze přesný korelát. Závěr: OKT je při diagnostice a sledování vývoje VPMD vhodným doplněním běžně používaných metod. Poskytuje informace o prostorových vztazích patologicky změněných tkání. Zobrazení sítnice na řezu je obzvláště cenné při hodnocení výsledků laserové či chirurgické léčby.

        Klíčová slova: optická koherentní tomografie, věkem podmíněná makulární degenerace, retinální pigmentový epitel