Karcinom prostaty zůstává nejčastějším nedermatologickým nádorem a u mužů druhou nejfrekventovanější příčinou úmrtí na nádor. Klinický obraz tohoto tumoru se v poslední době kompletně změnil, stejně jako diagnostický i léčebný přístup. Vzhledem k tomu, že jeho přirozený vývoj je ve většině případů velmi zdlouhavý, není u nízkorizikových karcinomů více než deset let nutná lokální léčba, což bylo opakovaně prokázáno na několika dlouhodobě sledovaných souborech, v Evropě i v USA. U podstatné části mužů je diagnóza karcinomu prostaty až přehnaná, neboť tyto nádory neovlivní délku jejich života ani jeho kvalitu. Přehnaná diagnostika karcinomu prostaty představuje skutečný problém, protože jsou i nadále téměř všechny nádory bez rozdílu podrobovány aktivní terapií. Karcinom prostaty je díky PSA skríninku stále častěji diagnostikován v časnějších stadiích, s nízkým rizikem progrese. Přesto je počet pacientů, kteří jsou pouze aktivně sledováni, nižší než před 10 lety. Počet provedených brachyterapií a zvláště indikací k hormonální léčbě se podstatně zvýšil. Významný pokrok byl nedávno také dosažen při určování rizikovosti karcinomů. Tento trend v kombinaci s očekávanými biomarkery pokročilosti nádoru by měl přinést další zlepšení možnosti diagnostikovat karcinomy prostaty v raných stadiích a u přesně vyselektovaným nemocných pak ve větší míře aplikovat léčbu šitou na míru.

        Klíčová slova: karcinom prostaty, prostatický specifický antigen, PSA éra, populační PSA skrínink, časná detekce, oportunní skrínink, indolentní karcinom prostaty, vysoce rizikový karcinom prostaty