Vaskulární parkinsonský syndrom je velmi heterogenní klinická jednotka. Historicky sahá koncepce vztahu cévního onemocnění mozku a parkinsonismu do dvacátých let 20. století, kdy byla vytvořena jednotka arteriosklerotický parkinsonský syndrom – předchůdce parkinsonského syndromu vaskulár- ního. Práce se zabývá historickými a současnými názory na možnou vaskulární genezi parkinsonského syndromu. Přetrvávají rozpaky vyplývající z nejasně definovaných diagnostických kritérií. Souhrnně se při současném výskytu parkinsonismu a cévního onemocnění mozku (COM) může jednat o: 1. v případě symptomatiky typické pro idiopatickou Parkinsonovu nemoc koincidenci s COM; 2. vaskulární parkinsonismus je nepochybný, když hemiparkinsonismus naváže na cévní příhodu postihující kontralaterální bazální ganglia; 3. v případě atypické parkinsonské s ymptomatiky je možné, že v malém procentu jde skutečně o vaskulární parkinsonismus; 4. porucha chůze typu lower body parkinsonismus atd. je dána především patologií frontálních laloků.

        Klíčová slova: vaskulární parkinsonský syndrom, neuroradiologické, histopatologické nálezy, cévní onemocnění mozku