Autonomní poruchy, především charakteru sfinkterových obtíží, jsou u roztroušené sklerózy (RS) poměrně časté. V naší práci byla provedena spektrální analýza variability srdeční frekvence (SA VSF) v testu leh-stoj-leh u 50 pacientů (12 mužů, 38 žen, průměrný věk ± SD 33,5±8,6 let) s potvrzenou diagnózou remitující formy RS. SA VSF byla provedena rovněž u kontrolního souboru 50 normálních jedinců odpovídajícího věku a pohlaví. Výsledky SA VSF byly korelovány s mírou klinického postižení (podle EDSS – Expanded disability status scale), s přítomností sfinkterové dysfunkce, s přítomností MRI prokázaných infratentoriálních lézí a s typem aplikované terapie. Pacienti s infratentoriálními lézemi trpěli 4,5krát častěji sfinkterovými obtížemi než pacienti, u kterých byla zjištěna pouze supratentoriální ložiska. Ve srovnání s kontrolním souborem byl u pacientů s RS zjištěn významný pokles vysokofrekvenční složky (HF; high frequency) SA VSF, zvýšení poměru nízkofrekvenční (LF; low frequency) aHF komponenty (LF/HF) v poloze vstoje a snížení celkového výkonu SA VSF v poloze vleže. U pacientů s poruchou sfinkterů byl zjištěn pokles HF též vleže. Pacienti léčení cytostatiky měli nižší HF a celkový výkon SA VSF ve srovnání s pacienty, kterým cytostatika nebyla aplikována. Nebyla zjištěna závislost parametrů SA VSF na stupni klinického postižení či na přítomnosti infratentoriálních lézí. SA VSF ve zkoušce leh-stoj-leh se zdá být citlivou metodou, detekující i subklinické změny autonomního nervového systému.

        Klíčová slova: autonomní nervový systém, cytostatika, roztroušená skleróza, spektrální analýza variability srdeční frekvence