Cíl práce: Cílem práce bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků ošetření poraněné subaxiální krční páteře stabilizací dlahou a bikortikálními šrouby z předního přístupu, rovněž tak i v kontextu odborné literatury popis vývoje názoru na ošetření úrazu subaxiální krční páteře. Metodika: Během dvanácti let, od roku 1990, bylo na pracovišti autorů chirurgicky léčeno 75 pacientů s poraněním subaxiálního úseku krční páteře. V 96% případů byla provedena dekomprese a následná stabilizace pouze předním přístupem Casparovou technikou s dlahou a bikortikálně zavedenými šrouby. Pro klasifikaci typu fraktury byla použita klasifikace Duckera a Coopera. Neurologický deficit byl klasifikován podle Frankela, byl zjišťován mechanismus úrazu, peri- a pooperační komplikace, přežití pacientů, hodnocena byla rovněž grafická dokumentace pořizovaná během sledovaného období. Výsledky:V sestavě byl zaznamenán více než trojnásobný počet mužů, 56%pacientů bylo mladších než 30 let. 40 % pacientů bylo zraněno v souvislosti s dopravní nehodou, 27 % pádem z výšky a 15 % s kokem do neznámé vody. U 30 % pacientů byla fraktura klasifikována jako flekčně kompresivní, u 30 % jako flekčně dislokační, u 32 % jako kompresivní burst a u 6 % jako extenční. 22 % pacientů bylo při přijetí Frankel A, 7 % B, 5 % C, 14 % D a 52 % bylo Frankel E. U 91 % pacientů se jednalo o monotrauma. Devadesát šest procent pacientů bylo ošetřeno pouze předním přístupem dlahou, bikortikálními šrouby a autologním štěpem. Ke zlepšení v neurologickém obraze došlo u 8% pacientů, 15% během prvního roku zemřelo. Závěr: Cílem chirurgické terapie poraněné subaxiální páteře by měla být co nejčasnější dekomprese nervové tkáně s následnýmznovunastolením stabilní situace. Přední přístup lze ve většině případů považovat za přístup volby.

        Klíčová slova: poranění krční páteře – přední přístup – stabilizace