Úvod: TTE A TEE rozšiřuje diagnostické a následně terapeutické možnosti poruch hemodynamiky. PAC umožňuje lepší objektivní kvantifikaci a kontinuální sledování vybraných parametrù v závislosti na typu katétru. Je prokázaný přínos TTE/TEE, který vede ke změnám terapie nejen asi u 40 % pacientů bez PAC, ale i u 40-50 % pacientů s již zavedeným PAC bez závislosti na hlavní diagnóze. Metody: Prospektivně byli sledováni hemodynamicky nestabilní pacienti po zavedení standardních monitorovacích postupů pomocí TTE, při nedostatečné možnosti vyšetření pomocí TEE. Počet vyšetření na jednoho pacienta byl 2-10. V dalším průběhu byl při pokračující oběhové nestabilitě a/nebo současně při známkách nízkého minutového výdeje indikován PAC. Byla hodnocena hemodynamická diagnóza pacientů indikovaných k PAC i po opakovaném TTE/TEE vyšetření, tj. stavy, kdy je monitorování pouze echokardiografií insuficientní. Byl sledován outcome pacientů moni- torovaných pomocí PAC a echokardiografií v každé ze skupin pacientů. Výsledky: Zařazeno bylo 163 pacientů monitorovaných iniciálnš TTE, 33 z nich TEE (20,2 %). Vyšetřováno TTE/TEE bylo 134 pacientů, mortalita 33,6 %, průměrný APACHE II 21,0 (14-38). Pro pokračující oběhovou nestabilitu bylo 29 (17,8 %) indikováno k PAC, mortalita 48,3 %, prěměrný APACHE II při katetrizaci byl nevýznamně vyšší: 22,8 (17-33) (p>0,05). Za období studie bylo katetrizováno 6,8 % všech přijatých ventilovaných pacientů. PAC byl indikován u 10 pacientů se signifikantní dysfunkcí LK (34,5 %), u 14 pacientů s dysfunkcí PK (48,3 %), 2 pacienti byli katetrizováni s arytmiemi a diastolickou dysfunkcí LK (6,9 %) a 3 pacienti z nekardiální příčiny pro protrahovaný septický šok (10,3 %). Závěr: Frekvence PAC po TTE/TEE vyšetřování byla přibližně poloviční ve srovnání s průměrnou frekvencí zavádění PAC u pacientů v intenzivní péči. APACHE II nevystihuje dostatečně závažnost hemodynamické deteriorace, kdy opakované echokardiografické vyšetření nestačí pro stabilizaci pacienta. Studie potvrzuje předchozí práce doporučující zavedení PAC u hemodynamické nestability kardiálního původu, ostatní příčiny mohou být bezpečně zvládnuty méně invazivní a lacinější echokardiografií. Kritická systolická dysfunkce u ventilovaných pacientů není automaticky indikací k PAC. V našem souboru převažuje indikace k PAC u dysfunkce PK. Souvisí to zřejmě se závažností dysfunkce PK u pacientů na IPPV, horší možností dopplerovského zaměření plicnice u TEE a zvláště u TTE i vyšetřovaných pacientů.

        Klíčová slova: echokardiografie - plicnicový katétr - hemodynamika