Přes významné pokroky v onkologii v posledních dvou desetiletích více než polovina pacientů umírá v přímém důsledku nádoru nebo přidružených komplikací. Pokud se ukáže, že nemocného nedokážeme vyléčit, je označován jako inkurabilní - nevyléčitelný. Slovo inkurabilní je však ve svém běžném významu často chápáno v posunutém významu jako neléčitelný. Je-li cílem naší terapie pouze nádor, pak aktivní léčba opravdu končí s možnostmi protinádorové léčby. Je-li však cílem našeho léčebného úsilí člověk - onkologický pacient, je nutné aktivní léčbu a péči o něho chápat jako určité kontinuum, ve kterém je již od samého počátku protinádorová léčba provázená podpůrnou a paliativní péči v oblasti tělesných symptomů, psychosociálních a existenciálních potřeb. Ukončení protinádorové léčby v tomto modelu naprosto neznamená ukončení aktivní léčby, v souvislosti se změnou v cílech léčby se pouze mění zastoupení a relativní důležitost jednotlivých prvků podpůrné léčby. Práce pojednává o některých neblahých důsledcích zaměňování významu slov neléčitelný a nevyléčitelný a koncipuje model aktivního týmového přístupu k inkurabilním nemocným.

        Klíčová slova: Inkurabilní neléčitelný - Nevyléčitelný - Aktivní léčba - Týmový přístup