Bronchogenní karcinom je v České republice nejčastějším zhoubným novotvarem u mužů. Pro praxi nejužitečnější je dělení na nemalobuněčný bronchogenní karcinom (NSCLC) a malobuněčný bronchogenní karcinom (SCLC). Na chemoterapii v případě NSCLC se pohlíželo před rokem 1980 pesimisticky. U neléčeným nemocných s pokročilým NSCLC je medián přežití 6 měsíců a 1leté přežití 10 %. V 90. letech došlo zavedením cytostatik III. generace do léčby NSCLC k prodloužení mediánu přežití na 10 - 12 měsíců a 1leté přežití je udáváno u 40 % - 50 % nemocných. Význam chemoterapie u SCLC nebyl nikdy zpochybňován. Souběžnou chemoterapií a radioterapií se zkrátila celková doba léčby nemocných se SCLC a zvýšilo se procento objektivních odpovědí. Zavedení cytostatik III. generace má význam především v léčbě II. linie SCLC. Za základní prognostické faktory úspěšnosti chemoterapie jsou u nemocných s bronchogenním karcinomem považovány stadium onemocnění, PS, váhový úbytek, přítomnost paraneoplastických příznaků, imunitní stav a klinická i sociodemografická charakteristika.

        Klíčová slova: Bronchogenní karcinom - Nemalobuněčný bronchogenní karcinom - Malobuněčný bronchogenní karcinom - Chemoterapie