Dyslipoproteinémie se jako jeden z klasických rizikových faktorů aterosklerotických kardiovas- kulárních chorob uplatňuje i ve vyšším věku. Prediktivní význam zvýšených koncentrací celkové- ho cholesterolu, LDL-cholesterolu, HDL-cholesterolu, triacylglycerolů a lipoproteinu (a) je u geriatrických jedinců zachován. Existuje několik objektivních důkazů z dodatečných analýz prospektivních klinických studií AFCAPS/TexCAPS, 4S, CARE, LIPID a WOSCOPS, které doku- mentují opodstatněnost léčby dyslipoproteinémie u nemocných vyššího věku. Doporučení k léčbě nejsou jednotná, ale shodně zdůrazňují individuální přístup. Zpravidla pokračujeme v nastavené terapii u genetických forem dyslipidémií. Kandidáty léčby jsou dále nemocní s diagnózou ische- mické choroby srdeční (ICHS) a se subklinickými formami ICHS, kde má léčba prokazatelný efekt do dvou let od zahájení a kde vede ke snížení rizika budoucí koronární příhody až o 45 %. Méně často budeme léčit jedince s absencí ICHS a ostatních rizikových faktorů. Základem hypolipide- mické intervence u pacientů vyššího věku je dieta. Nezapomínáme na pohybový režim. Farmako- terapie dyslipidémií je určená pro jedince s vysokým rizikem. Zahajujeme nižší dávkou obvykle fibrátů nebo statinů a monitorujeme nežádoucí účinky léčby.

        Klíčová slova: Hyperlipidémie - Ischemická choroba srdeční - Ateroskleróza - Gerontologie - Stár-