Autoři prezentují soubor 23 pacientů (16 žen a 7 mužů), kteří byli operováni v roce 2000–2003 pro ulnokarpální impingement neboli syndrom ulnární impakce na podkladě „plus varianty“ ulny nebo též rovněž „dlouhé ulny“. Všichni pacienti měli v anamnéze zlomeninu distálního radia. Stav jsme řešili u osmnácti pacientů (s věkovým průměrem 51 let) zkrácením ulny v průměru o 4,5 mm (2–10 mm). U pěti pacientů (s věkovým průměrem 49 let) byla provedena radioulnární déza sec. Sauvé-Kapandij. Výsledky jsou hodnoceny s odstupem v průměru 6 měsíců (3–26). Z výsledného hodnocení vyplývá, že všichni pacienti, u kterých nebyla přítomna radioulnární artróza a bylo provedeno prosté zkrácení ulny vykazují zlepšení rozsahu pohybu i zlepšení subjektivních obtíží. Pacienti s radioulnární artrózou, u nichž byl ulnokarpální impingement řešen radioulnární dézou mají dlouhodobé funkční výsledky horší. Autoři dále rozebírají i komplikace výkonů. Poúrazové deformace v oblasti distálního předloktí je nutno řešit časně před vznikem degenerativních změn. Jedině tak lze očekávat dobrý výsledek operace a efekt pro pacienta.

        Klíčová slova: plus varianta ulny – ulnokarpální impingement – korekční osteotomie