K detekci apoptózy (AP) na tkáňových řezech lze využít morfologické hodnocení AP figur světelnou či elektronovou mikroskopií a imunohistochemický průkaz antigenů asociovaných s AP. Bcl-2 u řady nádorů inverzně koreluje s AP a je nepřímým markerem počtu AP figur. Imunohistochemický průkaz je bezproblémový. Tkáňovou transglutaminázu, která je výrazně exprimována i v neapoptotických buňkách, nelze považovat za specifický marker AP. Podobně FAS, jehož exprese nemusí být bezpodmínečně spojena se vstupem buňky do AP. Kaspázy: v současnosti používaná imunohistochemická detekce nerozlišuje aktivní a neaktivní formy těchto enzymů. Anexin V: technika, detekující fosfatidylserin, normálně lokalizovaný na vnitřní straně buněčné membrány, jenž je při apoptotickém procesu detekovatelný i extracelulárně. Průkaz Anexinu V značeného koloidním zlatem lze využít k detekci AP imunoelektronovou mikroskopií, nicméně jde o velmi náročnou metodiku. TUNEL, ISEL, ISNTA jsou metody, které označují zlomy DNA vznikající při apoptóze. TUNEL ve srovnání s morfologickým hodnocením AP figur detekuje o cca 20 % apoptotických buněk více. Označeny mohou být i fragmenty DNA vznikající v jádrech během reparace, po elektrokoagulaci, při autolýze, následkem fixace a řezání tkání. Apostain je metoda založená na průkazu jednovláknových zlomů DNA pomocí monoklonální protilátky, která využívá sníženou stabilitu apoptotické DNA vůči termální denaturaci způsobující její zlomy. Protilátka M30 Cyto- Death detekuje neoepitopy vzniklé při štěpení cytokeratinu 18 kaspázami. Ve srovnání s TUNELem chybí exprese v nekrotických buňkách, neoznačuje však buňky v pokročilých stadiích AP (tělíska). Na rozdíl od některých pilotních studií se nám u M30 (Roche) nepodařilo docílit dostatečnou senzitivitu ani specificitu při detekci AP na mamárních karcinomech. Rutinní, resp. automatizované hodnocení AP vyžaduje ověření a standardizaci dalších metodik.

        Klíčová slova: apoptóza - regulace - detekovat