Diabetes mellitus je jeden z významných rizikových faktorů mnoha kardiovaskulárních onemocnění. U nemocných se srdečním selháním je výskyt diabetes mellitus 3 - 4krát větší než u nemocných bez srdečního selhání a prognóza nemocných se srdečním selháním a diabetes mellitus je horší než prognóza bez diabetes mellitus při stejném postižení funkce levé komory. Diabetická kardiomyopatie je pojem, který vyjadřuje vztah mezi diabetes mellitus a onemocněním srdce, není však pravděpodobně samostatnou morfologickou jednotkou. V léčbě srdečního selhání nemocných s diabetes mellitus platí obecné zásady léčby srdečního selhání. Efekt ACE inhibitorů byl ve většině studií větší u diabetiků než u nediabetiků, efekt beta-blokátorů srovnatelný či spíše menší. Základem léčby je dobrá kompenzace metabolických parametrů, krevního tlaku, titrace ACE inhibitorů do doporučených dávek a optimální dávka beta-blokátoru. Diabetici 2. typu se srdečním selháním z důvodů zhoršené resorpce a metabolismu budou častěji potřebovat inzulin než diabetici bez srdečního selhání.

        Klíčová slova: Diabetes mellitus - Srdeční selhání - Prognóza - Hypertenze - Ischemická choroba srdeční