V práci předkládáme naše klinické postupy a pozorování účinků hluboké mozkové stimulace (deep brain stimulation, DBS). V letech 1998–2003 jsme zavedli DBS u 33 pacientů, z toho v 8 případech DBS ventrálního intermediálního (VIM) jádra thalamu pro invalidizující třes různého původu a u 25 pac. oboustrannou DBS subthalamického jádra (STN) pro komplikovanou Parkinsonovu nemoc (PN). DBS VIM měla výrazný antitremorózní účinek, ale další projevy základního onemocnění v některých případech snižovaly účinek stimulace.DBS STNměla dobrý efekt na hlavní příznaky PN, výrazně se zmírnily nebo úplně vymizely fluktuace hybnosti a dyskineze, podstatně se zvýšila funkční výkonnost a soběstačnost pacientů. Dávky dopaminergní léčby se snížily v průměru o 55%, 4 pac. s PN jsou zcela bez medikace. Nejčastější pooperační komplikací byly podkožní reakce u 4 pac. Nejčastějším vedlejším účinkem DBS STN bylo zvýšení tělesné hmotnosti – u 23 z 25 pac., v průměru o 9,4 kg, rozpětí 2–23 kg. U 6 pac. vyvolala DBS STN intermitentní dystonii na dolní končetině. Z původních příznaků PN nejčastěji přetrvávaly nebo se horšily poruchy chůze (10 pac.), dysartrie a hypofonie (8 pac.) a deprese (6 pac.). Nejčastější technickou poruchou bylo náhodné vypnutí stimulátoru zevním magnetickým polem.DBS se nabízí jako symptomatický postup u vybraných nemocných s PN nebo s úpornýmtřesem, u nichž je účinek medikamentózní léčby nedostatečný a u nichž vzhledem k charakteru jejich postižení a k celkovému biologickému stavu může DBS přinést dlouhodobé zlepšení stavu. Předpokladem úspěšného efektu DBS je správný výběr pacientů dle indikačních kritérií, provedení operace a pooperační sledování ve specializovaném centru. Nákladnost DBS je vyvážena vynikajícími funkčními efekty ve správně indikovaných případech, zlepšením kvality života nemocných a úsporou nákladů na léky, zdravotní a sociální péči.

        Klíčová slova: Parkinsonova nemoc, třes, hluboká mozková stimulace