Souhrn:
letech 1997 až 1998 bylo na našem pracovišti ventilováno celkem 521 dětí, u 6 dětí došlo k selhání konvenční ventilační péče, projevující se
progresí hypoxemie refrakterní ke stávající terapii. V těchto případech byl použit oxid dusnatý (NO) jako metoda ovlivnění předpokládané plicní
hypertenze. Indikací pro aplikaci NO byla SaO2 saturace nižší než 85 %, paO2 nižší než 10 kPa, hypoxemický index nižší než 80, a plicní zkraty větší
než 40 %, při FiO2 1,0. Jako pozitivní efekt aplikace oxidu dusnatého bylo považováno okamžité zvýšení SaO2 saturace nejméně o 10 % se zlepšením
ostatních sledovaných parametrů, tzn. vzestup paO2, zlepšení hypoxemického indexu a snížení podílu plicních zkratů. Celkem byl NO aplikován u 6
dětí ve věkovém rozpětí 3 měsíce až 14 roků. NO byl podáván po dobu 4 až 27 dní. Počáteční dávka NO byla 20 ppm s postupným zvyšováním do
maxima 35 ppm. Pozitivní efekt jsme zaznamenali u 5 pacientů, jeden pacient zemřel. Vedlejší nežádoucí účinky nebyly pozorovány.
Klíčová slova:
oxid dusnatý – respirační selhání – děti
|