Cíl studie: Cílem studie bylo získání údajů o názorech lékařů pracujících na ARO/JIP v České republice k problematice omezování léčby u nemocných v intenzivní péči. Typ studie: Prospektivní multicentrická studie. Název a sídlo pracoviště: Resuscitační oddělení a JIP. Materiál a metoda: Členům SIM ČSARIM byl zaslán dotazník s otázkami zjišťujícími názory lékařů na problematiku omezení rozsahu léčby. Výsledky: Z 870 členů SIM odpovědělo 213 (26 %) lékařů. 90 % lékařů považuje u nemocných v terminálním stadiu jejich onemocnění za přijatelné omezení léčby, 51,4 % ukončení ventilační podpory a 19,1 % eutanazii. U pacientů nekompetentních považuje 205 (96 %) respondentů lékaře za hlavního činitele v rozhodovacích procesech, ošetřující sestra a rodina se účastní v 28,9 %, respektive ve 43 %. 36,9 % lékařů respektuje přání rodiny v případě neshody názorů. V případě omezení léčby souhlasí většina lékařů s ponecháním analgosedace a infuzní léčby, zápis do dokumentace je prováděn v 73 %. Nedostatek soukromí a neosobní prostředí jsou hlavní faktory bránícími zajištění důstojného umírání nemocných na ARO/JIP. Závěr: Studie přináší doposud nepublikované údaje o postojích lékařů ARO/JIP v České republice k otázkám omezování rozsahu poskytované léčby. Koncept nerozšiřování či vysazení léčby je přijatelný pro většinu respondentů, vysazení ventilační podpory odmítá polovina dotazovaných. Analgosedace a infuzní léčba jsou nejčastější postupy ponechané v průběhu odnímání léčby. Nedostatek soukromí a neosobnost prostředí jsou hlavními překážkami zajištění „důstojného umírání" v prostředí ARO/JIP.

        Klíčová slova: omezení léčby - intenzivní péče