Antracykliny patří mezi nejčastěji užívaná cytostatika v léčbě hematologických malignit a řady solidních nádorů v dětském věku i v dospělosti. Působí na buněčnou proliferaci několika cestami. Jedna z cest je tvorba semichinonových radikálů, které vytvářejí s kyslíkem toxické peroxidy poškozující myocyt a vedoucí ke kardiotoxicitě. Kardiotoxicita antracyklinů se stala klinickým problémem, neboť omezuje výši podané dávky cytostatika a zvláště aktuální se stala po objevení pozdní toxicity vyskytující se za řadu let po ukončení protinádorové léčby. Poškození funkce levé komory srdeční je většinou charakterizováno částečnou reverzibilní kontraktilní dysfunkcí (časné poškození) nebo progredující kontraktilní dysfunkcí (pozdní poškození). Diagnostika kardiotoxicity je důležitá jak v období léčby, tak především po ukončení chemoterapie. Použití diagnostických metod před a v průběhu chemoterapie je na místě tam, kde budeme podávat vysoké dávky antracyklinů nebo se u nemocného kumulují rizikové faktory, popřípadě se objevily klinické známky možné kardiotoxicity. Použití diagnostických metod po skončení léčby má význam v časném záchytu pozdní kardiotoxicity a načasování další diagnostické a terapeutické intervence. Dnes máme k dispozici řadu diagnostických metod běžně používaných v kardiologii. V rutinní diagnostice upřednostňujeme sledování funkce levé komory srdeční stanovením ejekční frakce echokardiografií nebo radionuklidovým vyšetřením. V pediatrii sledujeme ukazatele systolické funkce LK v závislosti na změnách dotížení. Autoři podávají přehled dalších diagnostických metod a postupů, které mohou být prospěšné v diagnostice kardiotoxicity antracyklinů.

        Klíčová slova: Kardiotoxicita - Antracykliny - Diagnostické metody