Prostor a prostorová orientace jsou předmětem zájmu odborníků již po velice dlouhou dobu. Prostorovou orientaci lze rozdělit na orientaci k přímo perceptibilním cílům a orientaci ke skrytým cílům. Ta vyžaduje složitější neuronální výpočty a je modelem vyšších kognitivních funkcí u zvířat. Alotetická orientace je založena na vymezování polohy subjektu vzhledem k okolním orientačním bodům a stavbu tzv. kognitivní mapy prostředí. Během idiotetické orientace jsou integrovány informace o aktivním a pasivním pohybu zvířete s cílem určit jeho polohu v prostoru vzhledem k výchozímu bodu cesty. Článek podává ucelený přehled o historickém vývoji lidských představ o prostoru, o typech orientace a jejich neuronálním podkladu. V závěru je podán přehled nejpoužívanějších metodických přístupů při studiu mechanismů navigace v prostoru.

        Klíčová slova: prostorová orientace, alotetická navigace, idiotetická navigace, kognitivní mapy, integrace dráhy, hippokampus