Souhrn:
V průběhu těhotenství dochází k rozvoji narůstající inzulinové rezistence podmíněné zhoršenou
fosforylací inzulinového receptoru a jeho substrátu (IRS-1). V důsledku vztahů mezi sekrecí
a účinkem inzulinu reaguje beta-buňka hypersekrecí inzulinu a tím je ovlivněn vznik hyperinzulinémie.
Dále je těhotenství charakterizováno zvětšováním rozdílů mezi anabolickou a katabolickou
fází v intermediárním metabolismu, které se projevují zejména sklonem ke ketóze
a hypoglykémii při hladovění a dále hypoaminoacidémií. Vedle těchto metabolických změn jsou
přítomny i další laboratorní odchylky projevující se např. hyperfibrinogenémií a zvýšenou koncentrací
inhibitoru tPA (PAI-1) bez prokazatelné endotelové dysfunkce. Narůstající albuminurie
není projevem rozvíjející se nefropatie, ale známkou funkčních změn, které velmi rychle po porodu
mizí. Uvedené odchylky jsou výrazem změněných hormonálních regulací v průběhu těhotenství,
kdežto po porodu dochází k obnově výchozího stavu, jaký byl přítomen před těhotenstvím.
Klíčová slova:
Těhotenství - Inzulinová rezistence - Hyperinzulinémie - Ketolátky - Hypoaminoacidémie
- Albuminurie
|