Souhrn:
Intersticiální plicní procesy (IPP) jsou etiologicky značně různorodou skupinou onemocnění, která má velmi podobnou klinickou manifestaci a radiologický obraz a podle etiologie se liší značně prognózou a léčbou. Základními vyšetřovacími modalitami u IPP jsou - kromě klinického vyšetření s pečlivým odebráním anamnézy expozice antigenům životního prostředí - funkční vyšetření plic, radiologické vyšetření včetně výpočetní tomografie s vysokou rozlišovací schopností, bronchoalveolární laváž a obvykle i plicní biopsie. Výsledná diagnóza je pak syntézou údajů získaných těmito vyšetřovacími modalitami. Důležitá je včasná a přesná diagnostika vzhledem k tomu, že léčba se u jednotlivých IPP liší a některé z nich jsou při léčbě reverzibilní pouze v iniciálních fázích onemocnění. Zde je právě nesmírně významná znalost základů problematiky IPP lékařem prvního kontaktu. Léčba IPP spočívá většinou v léčbě kortikoidy a imunosupresivy, nověji jsou zařazovány do léčby IPP léky biologické, ovlivňující přímo funkci cytokinů účastnících se v patogenezi IPP. V pokročilých fázích IPP je možné indikovat pacientům dlouhodobou domácí oxygeno-terapii a eventuálně v přísně zvážených případech transplantaci plic. Prognóza IPP je značně různorodá, nejhorší je u idiopatické plicní fibrózy, kde je střední přežití pacientů navzdory léčbě 2-3 roky.
Klíčová slova:
Intersticiální plicní procesy, diferenciální diagnostika, komplexní přístup, léčba, prognóza.
|